Hudba: Jiří Durman a Alexandr Krestovský
Texty: Ivan Blatný, Jan Skácel a František Listopad
Foto: © Jiří Ernest
IVAN BLATNÝ
TIŠE JSEM NASLOUCHAL, JAK VÍTR HOVOŘÍ.
Rozezněl v korunách hru rolniček a zvonků.
Až děti umlknou v zahradě pavilónku,
mihne se ještě list a oheň dohoří.
Jen palmy na střeše zůstanou klidně stát,
vejčité ozdoby, zeď plevele a mechu.
Bude se navracet jediné slovo v echu,
daleké zvolání: Listopad... listopad...
LISTOPAD... LISTOPAD...
To Triton troubil z dáli,
přes moře podzimu a zimy zbloudil sem
táhlý zvuk ze škeble a letí nad lesem,
nad útlým rákosím, nad habry, nad močály.
Otvírá se ti háj, blíží se palouk, zlátna,
mokřina blatouchů, vdechl jsi jejich jed,
klikatá vzpomínka se otáčela zpět,
listopad... listopad... dráp, lítost nenávratna.
VEČER
V dálce se líhnou světla kůň se Obrací k domovu
smráká se mezi trpaslíku v zahradách
Zavírají Highgate Wood a jiné zelené klece
nádraží Cranley Gardens je opuštěné a tiché
devatenácté století míjí podél kolejí
Když stavěli tuto trať přes pole
neobdělanou půdu traviny a zmoly
muži s nivelačními stroji theodolity trasírkami
nivelačními latěmi a geometrickými slunečníky
podobali se malé vojenské formaci na cvičení
Tři maloměstské kostely
anglikánský presbyteriánský a baptistická kaple
hřejí vracející se večerní chodce
Queen's Wood
bez brány
je přístupný i v noci.
JAN SKÁCEL
PROTĚJŠÍ ZEMĚ
Za týden před třešněmi nebo ještě dřív
přes cesty přebíhají bité lasičky
a vítr zvedá prach
zlatý jak monstrance a noci
noci jsou hluboké
Noci jsou hluboké jak dna pro pády hvězd
a jestli probudí tě po půlnoci touha
nečekej na úsvit
Všichni jsme tetovaní na dalekou cestu
někdo má černou kůži na patách
jiný zas na malíčku kručinku
a ruce rozedral nám v kopci babí hněv
Smrt je jen jednou jedenkrát a navždy
a mrtvé tělo pleva
ze které duše byla vymnuta
jak tvrdé zrno
Na chvíli staneme se dětmi
na dvorku s králíky a blízko popraviště slepic
tak nablízku
že zasáhla nás krev
A zítra odejdeme do protější země
všechny nás tetovala hlína na patách
u cesty panáčkuje bílý hranostaj
smrt je jen jednou jedenkrát a navždy
Za týden před třešněmi nebo ještě dřív
SONET O ZÁPASU S ANDĚLEM
Hlas v pruské modři zazněl
neznaje slitování
hle anděl podivení
dotknul se jejich tváří
A oni zápasili
co stačily jim síly
celou noc s andělem
až zastihl je den
Už zvony vyzvánějí
a pomoci jim není
můj bože buď jak buď
Pustíš nás? Pravil ano
anděl a bylo ráno
na poli plném hrud
FRANTIŠEK LISTOPAD
NEBOŤ BYLA TMA
Zrychlili kroky neboť byla tma
jiná tma nežli včera
řekni tma skutečná skučela zleva
zezdola vzhůru Ten kdo byl opuštěn
počítal na míle vzdálenost
od smrti ohrnul límec do ticha
sípal písničku zbytečnou
Andulko mé dítě
vy se mi líbíte
tajemství nevíte
Zdaleka blízkou hudbu hráli
bratrovi bratr vyhrával
Slova pak blíže mapovali
od nuly nula integrál
Zavřel jsem oči z kmene smůla
ronila drobounké jantary
závaží hodin vřavy rula
odbíjí srdeční katary
Přeťata pouta existence
lučištník šípy vypustil
umřeli bratři na polance
otec si smrt svou vyprosil
Jednou však zavoní růže prudce
otevři dokořán přiletí
váš mrtvý jenž plakal líbal ruce
příštímu prvnímu století